Říjen 2016

PŘEDMLUVA

9. října 2016 v 18:49 Zatmění
Všechny naše pokusy o úskok byly marné.
Se srdcem sevřeným v ledovém krunýři jsem sledovala, jak se chystá mě bránit. Jeho intenzivní soustředění neprozrazovalo ani náznak pochybností, ačkoliv stál proti přesile. Věděla jsem, že se nedočkáme žádné pomoci - členové jeho rodiny v tuto chvíli nepochybně bojovali o své životy stejně jako on bojoval o ty naše.
Dozvím se někdy výsledek té druhé bitvy? Zjistím, kdo jsou vítězové a kdo poražení? Neskončí můj život dřív?
Výhledy nebyly kdovíjak příznivé.
Černé oči, planoucí zuřivou touhou po mé smrti, číhaly na okamžik, až se pozornost mého ochránce obrátí jinam. V tu chvíli jistě zemřu.
Někde daleko, daleko v chladném lese zavyl vlk.

1. Ultimátum

9. října 2016 v 18:49 Zatmění
Bello,
nechápu, proč nutíš Charlieho, aby Billymu podstrkoval vzkazy pro mě, jako bychom byli ve druhé třídě - kdybych s tebou chtěl mluvit, tak bych ti zvedl
To ty jsi to rozhodla, chápeš? Nemůžeš mít obojí, když
Co je na slovech "nepřátelé na život a na smrt" tak složitého, že je nedovedeš
Koukni, já vím, že se chovám jako vůl, ale jinak to nejde
Nemůžeme být kamarádi, když trávíš všechen čas s partou
Když na tebe moc myslím, je to ještě horší, takže už mi nepiš
Jo, taky se mi po tobě stýská. Hodně. Tím se ale nic nemění. Promiň.
Jacob

2. Vytáčka

9. října 2016 v 18:48 Zatmění
Když jsem šla po hodině španělštiny do jídelny, cítila jsem zvláštní rozjařenost, a nebylo to jenom z toho, že jsem se držela za ruku s nejdokonalejším člověkem na planetě, ačkoliv to k tomu určitě přispělo.

3. Motivace

9. října 2016 v 18:46 Zatmění
Slunce bylo pohřbené tak hluboko v mracích, že nebylo vůbec poznat, jestli už vyšlo. Po tom dlouhém letu - letěli jsme na západ a slunce jsme měli pořád před sebou, takže se zdálo, že se na obloze nehýbá - to bylo obzvlášť matoucí; čas mi připadal podivně proměnlivý. Zaskočilo mě, když les najednou ustoupil prvním domům a dal tak najevo, že jsme skoro doma.

4. Příroda

9. října 2016 v 18:43 Zatmění
Měla jsem špatný týden.

5. Otisk

9. října 2016 v 18:42 Zatmění
"Jsi v pořádku, Jaku? Charlie říkal, že máš těžké období… Nijak se to nelepší?"

6. Švýcarsko

9. října 2016 v 18:40 Zatmění
Cestou domů jsem se moc nesoustředila na silnici, která se mokře leskla ve slunci. Myslela jsem na tu záplavu informací, které jsem od Jacoba slyšela, a snažila jsem se udělat si v nich pořádek, přinutit je, aby mi dávaly smysl.

7. Nešt'astný konec

9. října 2016 v 18:39 Zatmění
Rosalie váhavě stála ve dveřích, v úchvatném obličeji nejistý výraz.

8. Nálada

9. října 2016 v 18:37 Zatmění
Skončili jsme zase na pláži a bezcílně se potulovali. Jacob byl ještě celý hrdý na to, jak zorganizoval můj únik.

9. Cíl

9. října 2016 v 18:35 Zatmění
Alice mě ráno odvezla domů, přesně podle scénáře pyžamového večírku. Nebude dlouho trvat a objeví se Edward, který se oficiálně vrátí z "kempovacího" výletu. Všechno to předstírání mě začínalo unavovat. Po tomhle aspektu lidského života se mi stýskat rozhodně nebude.

10. Pach

9. října 2016 v 18:34 Zatmění
Jejich chování mi připadalo dětinské. Proč by pro všechno na světě musel Edward odcházet, aby Jacob mohl přijít?

11. Legendy (2/2)

9. října 2016 v 18:32 Zatmění
Starší kmene, celí zděšení, hodili zbytky do ohně. Vzduch zamořil veliký oblak odporného dusivého kouře. Když už zbýval jenom popel, rozdělili ho do mnoha malých váčků a rozsypali je daleko široko - některé do oceánu, některé do lesa, některé do jeskyní na útesu. Taha Aki nosil jeden váček kolem krku, aby byl varován, kdyby se ten tvor zase pokusil dát se dohromady."

11. Legendy (1/2)

9. října 2016 v 18:32 Zatmění
"Budeš jíst ten párek?" zeptal se Paul Jacoba, oči upřené na poslední zbytek z té spousty jídla, které vlkodlaci spořádali.

12. Čas

9. října 2016 v 18:28 Zatmění
"Viděla jsem…," začala. Alice zlověstným tónem.

13. Novorozený

9. října 2016 v 18:27 Zatmění
"To samé, co tobě s rukou," odpověděl Jasper tichým hlasem. "Tisíckrát po sobě." Smutně se zasmál a přejel si rukou po paži. "Náš jed je jediná věc, která nechává jizvu."

14. Prohlášení

9. října 2016 v 18:26 Zatmění
"To nemůžeš myslet vážně," namítla jsem ve středu odpoledne. "Ty ses úplně zbláznila!"

15. Sázka

9. října 2016 v 18:25 Zatmění
Dlouhou chvíli jsem na něj zírala, neschopná slova. Nedokázala jsem vymyslet nic, co bych mu na to odpověděla.

16. Epocha

9. října 2016 v 18:24 Zatmění
"Nemám co na sebe!" stěžovala jsem si pro sebe.

17. Spojenectví

9. října 2016 v 18:22 Zatmění
"Bello?"
Za mnou se ozval Edwardův tichý hlas. Otočila jsem se a viděla ho zlehka vyběhnout po schodech na verandu, vlasy rozcuchané větrem, jak běžel. Okamžitě si mě přitáhl do náruče, jako to udělal na parkovišti, a zase mě políbil.
Ten polibek mě vyděsil. Bylo v něm příliš napětí, příliš silně mě drtil svými rty - jako kdyby se bál, že už nám víc času nezbývá.

18. Instruktáž

9. října 2016 v 18:21 Zatmění
"To musela být nejdelší párty v dějinách světa," stěžovala jsem si cestou domů.

19. Sobec

9. října 2016 v 18:20 Zatmění
Edward mě nesl domů v náruči, protože čekal, že už bych to nezvládla. Musela jsem usnout cestou.

20. Kompromis (2/2)

9. října 2016 v 18:18 Zatmění
Přimhouřil oči. Sundal mi ruku z obličeje a rychle za sebe sáhl pro něco, co jsem neviděla. Ozvalo se tlumené křupnutí a postel pod námi se zachvěla.

20. Kompromis (1/2

7. října 2016 v 14:32 Zatmění
Všechno bylo připravené.

21. Stopy

7. října 2016 v 14:19 Zatmění
Nechtěla jsem marnit ani kousek té noci spánkem, ale neubránila jsem se. Když jsem se vzbudila, svítilo za oknem jasné slunce a po obloze spěchaly drobné mráčky. Vítr ohýbal koruny stromů, až to vypadalo, že celý les rozfouká.

22. Ohen a led

7. října 2016 v 14:13 Zatmění
Vítr zase otřásl stanem a já jsem se třásla s ním.